Kateřina Bolechová
Medúza vyvrhnutá na břeh
(blok mladej českej poézie)
XXX
O polovinu míň je mě
možná o dvě třetiny
chapadla nakládají
prolézací zeměkouli
díra zasypána pískem
a děti které netuší
XXX
– Máte tu zamyšlené fotografie –
a někde
to civění po domácích akváriích
za mastným nosem na skle
hádavá mlčenlivost ryb
Až
Až Bůh zeptá se
cos dělal?
čtvrt na dvě
mrtvola ulice
(obloha temná)
a taky výjimečnost…
vývrtka v závitech
… tam v Paříži
světla se lísala
k nohám
– Co děláš? –
prokuřuji se
k fuseklím rána
prostředník vztyčený
ASTRY
Marie Rottrová se potlouká
juke boxem
i s tím
co za ní běhal čtyři poschodí
když vykopne dveře toalet
od vedle kdosi žena
– Taky ti nosí plnou náruč aster? –
…
– Slyšíš?! –
…
– Seš ňáká zádumčivá –
…
– Asi ňáká kráva budeš… –
…
nad sanitární keramikou
tak ňák o astrách
Virtuální
A sen?
ve svatebních šatech
tak bíle
žena bere si
muž bere si
na kolečkových bruslích
kyčle rozjedou se
až nečekaně
A sen!
špek mlhy v podbradku údolí
jsem jezdec na amputovaném koni
zítra ráno tě zastřelím
Lásko
na laserové střelnici
XXX
Pěstí zašroubovala před čelem
– Koukni na ní, tam odkud přišla,
barví lidem nohy, aby je poznali,
kdyby utekli –
edémová lýtka na čas švestek
v koši s návleky
vestibul nedělních návštěv
XXX
A měla jsem mlčet
když třískot poklic o sebe
vždyť víš
tak to dělávají děti
praskot bublin za víčky
XXX
A sloupy našich samot
cítím tvůj pot s minutou
v pokoji kováře
na Hamru
už dávno nejsou plavci
XXX
Hodiny pletla
rozbouřené moře
ne a ne se zklidnit
– Vím, že jsem defektní –
říkala
– Doma rozbíjím talíře –
a pak tady za sklem
… křídlo holuba…
to čekání
XXX
To nebyla hra na radistu
ale proud do hlavy
prý aby bylo líp
zapaloval si
vybělený jak
medúza vyvrhnutá
na břeh