Milan Libiger: Na nočním sídlišti (blok mladej českej poézie)

Milan Libiger

Na nočním sídlišti

 

(blok mladej českej poézie)

 

 

NOVINÁŘSKA

 

Mačetou rozsekal svoji matku

polomrtvá zazvonila ještě na sousedy

u soudu

má pohled zvířete v kleci

pokořený prášky proti schizofrenii

plachý a zranitelný

jeho otec v lavici

si to s ním nemůže vyměnit

ždímá si dlaně

polekaně říká

Všichni ho zavrhli

jenom já ne

a manželka

 

 

ZASE NOC

 

Noc

a pažravé srdce

se prokousává metaforou

zatímco Lukášovi

se klube šestý zub

a na mozku babičky

rozpíjí se kaňa Altzhaimeru

 

zase noc

a soused se z hospody vrací

aby hlídal

syna své dcery

Že jsem jí tu piču nezašil

páře veškeré slovní svetry

a cigaretou noc

 

 

HLAVA  XXXII

 

Hlava je stará

děravá škebla

v níž to hučí

jako v zákulisí

formule 1

 

Hlava je bedna

plazmová televize

s černobílým obrazem

boha

 

Hlava je hra na váhu

a vrah kruhů

na vodě

 

Hlava je pro některé

Praha

 

nést ji pod paží

oblaží

 

Hlava je

postmoderní peřina

 

 

PO MILOVÁNÍ

 

Noc je bezedná

má láska hluboká

dvacet čísel

Vezmeš si mě? –

Ale vždyť víš…

řítíš se mi do očí

pak couváš

až do propasti

hledáš chybu v sobě

Hajzle –

a do černé díry

neplodnosti

padá svět

 

 

ZAVINÁČ

 

1975 enter

pak třicet let přesýpačky

a žádný restart

kdyby tak šel

život backspace

ach kdyby tak šel

se smrtí on-line

 

 

ADKOVIR

 

Radek rediguje historii

knihovnu tři tisíce svazků

chce věnovat Velehradu

Rio Preisner je jeho de Janeiro

Václav Černý vrchní osvětlovač

Jakub Deml boží mamlas

Jan Zábrana otevřená rána

Umberto Saba mast

poslední roky ale vede chlast

a celibát

taky se stará o tátu

po mrtvičce

budí ho koupe obouvá

i do slov

Kdyby nešel na operaci

tak by třeba aspoň chodil

skřípne přes lenonky

u šesté dvanáctky

a posílá mě

do hajzlu

 

 

MAJKA

 

Rozhovor utichl

házím frázi

Co jinak? –

Umřela mi mamka –

 a vzpomínáš na poslední slova

V andělíčkovi seděla na posteli

a řekla nedělejte ze mě šaška

 

 

VÁNOCE 2006

 

Přiopilá máti v pyžamu

s nohama na stole

hledí do černé obří JVC

u níž klečí tatík

s jedním promile

a smutkem v hlase

říká Nejede –

hledám cestu z pokoje

končí u babičky

které jsem odpoledne přinesl večeři

a při rozloučení slíbal ze rtů

majonézu

 

 

XXX

 

Pes čenichá

otáčí hlavu

po otvírání brambůrků

 

ach ta sůl zvuku

zkratka k zapomnění?

 

 

MŮŽEŠ

 

psát o škuneru bolesti

ale jen jako

zprávu z bárky

nudy

 

ale můžeš poslouchat

lidské pudy

na nočním sídlišti

a krást pointy

jako tuhy?

 

 

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.